{"id":230,"date":"2023-02-06T09:31:35","date_gmt":"2023-02-06T08:31:35","guid":{"rendered":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/chi-siamo\/la-sede\/storia\/"},"modified":"2023-02-06T09:35:36","modified_gmt":"2023-02-06T08:35:36","slug":"storia","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/chi-siamo\/la-sede\/storia\/","title":{"rendered":"Historie"},"content":{"rendered":"<h4><strong>Italsk\u00e1 kongregace v Praze<\/strong><\/h4>\n<p>Stalet\u00e1 historie<\/p>\n<p>(<em>z katalogu st\u00e1l\u00e9 v\u00fdstavy<\/em> \u201eItalsk\u00e1 kongregace v Praze. Stalet\u00e1 historie\u201c, um\u00edst\u011bn\u00e9 v prostor\u00e1ch Italsk\u00e9ho kulturn\u00edho institutu a slavnostn\u011b otev\u0159en\u00e9 27. \u00fanora 2019. <em>Autor textu je Mauro Ruggiero<\/em>)<\/p>\n<p>P\u0159\u00edtomnost Ital\u016f na \u00fazem\u00ed dne\u0161n\u00ed \u010cesk\u00e9 republiky m\u00e1 d\u00e1vnou a v\u00fdznamnou tradici. Ve druh\u00e9 polovin\u011b 16. stolet\u00ed ji\u017e existovala v Praze po\u010detn\u00e1 italsk\u00e1 kolonie tvo\u0159en\u00e1 ponejv\u00edce stavebn\u00edmi \u0159emesln\u00edky a obchodn\u00edky, kte\u0159\u00ed se usadili se sv\u00fdmi rodinami ve m\u011bst\u011b Rudolfa II., kter\u00e9 se v roce 1583 stalo hlavn\u00edm m\u011bstem \u0159\u00ed\u0161e.<\/p>\n<p>Ital\u0161t\u00ed obchodn\u00edci se zab\u00fdvali hlavn\u011b prodejem luxusn\u00edho zbo\u017e\u00ed, kter\u00e9 bylo v t\u00e9 dob\u011b na c\u00edsa\u0159sk\u00e9m dvo\u0159e velice \u017e\u00e1dan\u00e9, ale nejv\u011bt\u0161\u00ed skupinu kolonie tvo\u0159ili architekti, zedn\u00edci, kamen\u00edci a \u0161tukat\u00e9\u0159i, kte\u0159\u00ed z\u00edskali pr\u00e1ci na po\u010detn\u00fdch stavb\u00e1ch kr\u00e1lovsk\u00e9ho pal\u00e1ce a presti\u017en\u00edch rezidenc\u00ed \u010desk\u00e9 \u0161lechty, kter\u00e1 nalezla zal\u00edben\u00ed v renesan\u010dn\u00edm slohu, jeho\u017e pr\u016fkopn\u00edky a opravdov\u00fdmi mistry byli pr\u00e1v\u011b Italov\u00e9. P\u0159ev\u00e1\u017en\u00e1 v\u011bt\u0161ina Ital\u016f, kte\u0159\u00ed se usadili v hlavn\u00edm m\u011bst\u011b, poch\u00e1zela z oblasti lombardsk\u00fdch jezer mezi Mil\u00e1nsk\u00fdm v\u00e9vodstv\u00edm a Ben\u00e1tskou republikou. V Praze bydleli se sv\u00fdmi rodinami v bl\u00edzkosti Hradu a v Karlov\u011b a Vla\u0161sk\u00e9 ulici, ji\u017e tehdy takto pojmenovan\u00e9. Jejich d\u00edlny obklopovaly dne\u0161n\u00ed Malostransk\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed, tehdy zn\u00e1m\u00e9 jako \u201eVla\u0161sk\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed\u201c.<\/p>\n<p>V pr\u016fb\u011bhu let se italsk\u00e1 kolonie st\u00e1le po\u010detn\u011b rozr\u016fstala, co\u017e nakonec p\u0159im\u011blo jezuity z Klementina, kte\u0159\u00ed p\u0159i\u0161li do Prahy v roce 1556 na pozv\u00e1n\u00ed Ferdinanda I., aby v kostele sv. Klimenta na Star\u00e9m M\u011bst\u011b zavedli od roku 1560 k\u00e1z\u00e1n\u00ed v italsk\u00e9m jazyce. A byli to pr\u00e1v\u011b jezuit\u00e9, kte\u0159\u00ed za\u010dali organizovat tehdy ji\u017e po\u010detnou italskou komunitu. Z jejich podn\u011btu se mezi lety 1573 a 1575 stala tato komunita stabiln\u00ed organizac\u00ed a dala vznik Kongregaci Panny Marie Nanebevzat\u00e9, instituci charitativn\u00edho a n\u00e1bo\u017eensk\u00e9ho charakteru inspirovan\u00e9 p\u0159\u00edkladem mari\u00e1nsk\u00fdch kongregac\u00ed jezuitsk\u00fdch kolej\u00ed. C\u00edle Kongregace byly vyj\u00e1d\u0159eny mottem \u201ePro Deo et paupere\u201c (Bohu a chud\u00fdm) a byly dva: br\u00e1nit katolickou v\u00edru v protestantsk\u00fdch \u010cech\u00e1ch a v\u011bnovat se dobro\u010dinn\u00e9 \u010dinnosti, jakou byla pomoc chud\u00fdm a pot\u0159ebn\u00fdm bez ohledu na jejich n\u00e1bo\u017eenskou v\u00edru, p\u00e9\u010de o nemocn\u00e9 a posledn\u00ed pomaz\u00e1n\u00ed um\u00edraj\u00edc\u00edm. Prvn\u00edm duchovn\u00edm pomocn\u00edkem nov\u00e9 instituce byl italsk\u00fd Otec Blasius Montanini.<\/p>\n<p>V protestantsk\u00fdch \u010cech\u00e1ch, kde d\u0159\u00edve p\u016fsobil charizmatick\u00fd n\u00e1bo\u017eensk\u00fd v\u016fdce Jan Hus, p\u0159edstavovala Italsk\u00e1 kongregace jednu z katolick\u00fdch men\u0161in na tomto \u00fazem\u00ed, a proto j\u00ed v roce 1580 ud\u011blil pape\u017e \u0158eho\u0159 XIII. zvl\u00e1\u0161tn\u00ed privilegia. Kongregace zna\u010dn\u011b p\u0159isp\u011bla k pos\u00edlen\u00ed soudr\u017enosti mezi p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edky italsk\u00e9 men\u0161iny v \u010cech\u00e1ch a d\u00edky sv\u00e9 charitativn\u00ed \u010dinnosti byla od po\u010d\u00e1tku pozitivn\u011b vn\u00edm\u00e1na tak\u00e9 m\u00edstn\u00edmi obyvateli a postupem \u010dasu z\u00edskala takovou presti\u017e, \u017ee o \u010dlenstv\u00ed v n\u00ed \u017e\u00e1dalo i mnoho ob\u010dan\u016f jin\u00e9 ne\u017e italsk\u00e9 n\u00e1rodnosti. Pouto mezi Kongregac\u00ed a otci jezuity bylo zvl\u00e1\u0161t\u011b v prvn\u00edch letech jej\u00ed existence velice siln\u00e9, a tak kdy\u017e v roce 1618 byli jezuit\u00e9 vyhn\u00e1ni z \u010cech, mnoz\u00ed z nich na\u0161li \u00fato\u010di\u0161t\u011b pr\u00e1v\u011b mezi \u010dleny Kongregace.<\/p>\n<p>V roce 1569 m\u011bli ji\u017e Italov\u00e9 vybudovanou vlastn\u00ed modlitebnu na Star\u00e9m M\u011bst\u011b v jezuitsk\u00e9 klementinsk\u00e9 koleji, kde se setk\u00e1vali, a tak\u00e9 kapli, v n\u00ed\u017e se konaly n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 ob\u0159ady pro celou komunitu. Tato kaple byla ale v roce 1589 zbour\u00e1na, proto\u017ee jej\u00ed kapacita ji\u017e nesta\u010dila, a za\u010d\u00e1tkem roku 1590 byla na jej\u00edm m\u00edst\u011b postavena nov\u00e1 kaple, kter\u00e1 byla vysv\u011bcena v srpnu 1600. A\u010dkoli byla nov\u00e1 kaple zasv\u011bcena blahoslaven\u00e9 Pann\u011b Marii Nanebevzat\u00e9, byla lidmi v\u017edy naz\u00fdv\u00e1na \u201eVla\u0161sk\u00e1 kaple\u201c a tak se j\u00ed \u0159\u00edk\u00e1 dodnes.<\/p>\n<p>Vzhledem ke st\u00e1le rostouc\u00edmu po\u010dtu chud\u00fdch a pot\u0159ebn\u00fdch, o kter\u00e9 \u010dlenov\u00e9 Kongregace pe\u010dovali, bylo v roce 1602 rozhodnuto o zakoupen\u00ed domu v\u00e1\u017een\u00e9ho \u010dlena Kongregace Domenica de Bossiho na Mal\u00e9 Stran\u011b a jeho p\u0159em\u011bn\u011b na s\u00eddlo \u0161pit\u00e1lu. \u201eVla\u0161sk\u00fd \u0161pit\u00e1l\u201c, ve kter\u00e9m byla vybudov\u00e1na kaple zasv\u011bcen\u00e1 Pann\u011b Marii a svat\u00e9mu Karlu Boromejsk\u00e9mu, fungoval \u0159adu let, a\u017e teprve v roce 1789 byl zru\u0161en z v\u016fle Josefa II., ale ji\u017e 7. z\u00e1\u0159\u00ed 1804 byl znovu obnoven jako chlapeck\u00fd sirot\u010dinec. Ve stanov\u00e1ch Kongregace z t\u00e9ho\u017e roku je op\u011btovn\u011b zd\u016frazn\u011bna dvoj\u00ed \u00faloha t\u00e9to instituce: n\u00e1bo\u017eensk\u00e1, kter\u00e1 p\u0159edpokl\u00e1dala zachov\u00e1n\u00ed Vla\u0161sk\u00e9 kaple na Star\u00e9m M\u011bst\u011b, a charitativn\u00ed, kter\u00e1 spo\u010d\u00edvala v zaji\u0161t\u011bn\u00ed fungov\u00e1n\u00ed sirot\u010dince a vytvo\u0159en\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00edho fondu na podporu \u010dlen\u016f kongregace v p\u0159\u00edpad\u011b pot\u0159eby. Sirot\u010dinec pokra\u010doval ve sv\u00e9 \u010dinnosti i p\u0159es r\u016fzn\u00e9 t\u011b\u017ekosti a pohnut\u00e9 osudy a\u017e do roku 1941, kdy byl zru\u0161en v souvislosti s vypuknut\u00edm v\u00e1lky. V souladu s na\u0159\u00edzen\u00edm ze dne 7. \u010dervna 1942 potvrdila Italsk\u00e1 kongregace, \u017ee italsk\u00e9mu st\u00e1tu p\u0159ed\u00e1v\u00e1 s\u00eddlo b\u00fdval\u00e9ho malostransk\u00e9ho \u0161pit\u00e1lu a sirot\u010dince, dnes s\u00eddlo Italsk\u00e9ho kulturn\u00edho institutu v Praze, a kapli Panny Marie v Karlov\u011b ulici na Star\u00e9m M\u011bst\u011b. I kdy\u017e fakticky byly za v\u00e1lky v\u0161echny aktivity Kongregace ukon\u010deny, tato instituce nikdy nepotvrdila sv\u00e9 rozpu\u0161t\u011bn\u00ed.<\/p>\n<p>(<em>\u201eItalsk\u00fd kulturn\u00ed institut v Praze. Historick\u00e9 pozn\u00e1mky&#8220;, napsal Mauro Ruggiero, Caf\u00e9 Boh\u00e9me, \u010dasopis online, 18. ledna 2013<\/em>)<\/p>\n<p>Institut italsk\u00e9 kultury v Praze byl zalo\u017een v roce 1922 za \u00fa\u010delem propagov\u00e1n\u00ed a prohlubov\u00e1n\u00ed znalost\u00ed italsk\u00e9 kultury v \u010ceskoslovensku a navazov\u00e1n\u00ed vz\u00e1jemn\u00fdch intelektu\u00e1ln\u00edch a um\u011bleck\u00fdch vztah\u016f mezi It\u00e1li\u00ed a \u010ceskoslovenskem v\u0161emi pro tento \u00fa\u010del vhodn\u00fdmi prost\u0159edky. (\u010dl. 3 Spole\u010densk\u00fdch stanov).<\/p>\n<p>Zalo\u017een\u00ed Institutu bylo mo\u017en\u00e9 d\u00edky \u00fasil\u00ed \u010deskoslovensk\u00fdch akademik\u016f a intelektu\u00e1l\u016f a Ital\u016f \u017eij\u00edc\u00edch v Praze a na z\u00e1klad\u011b financov\u00e1n\u00ed vl\u00e1d obou zem\u00ed. Mezi italsk\u00fdmi intelektu\u00e1ly prosazuj\u00edc\u00edmi tento projekt byl zvl\u00e1\u0161t\u011b aktivn\u00ed Giani Stuparich, kter\u00fd v letech 1921 a 1922 p\u016fsobil jako prvn\u00ed lektor italsk\u00e9ho jazyka a literatury na Univerzit\u011b Karlov\u011b v Praze. Institut byl slavnostn\u011b otev\u0159en 2. b\u0159ezna 1923 za p\u0159\u00edtomnosti tehdej\u0161\u00edho italsk\u00e9ho ministra Antonia Chiaromonte Bordonara a \u010deskoslovensk\u00e9ho ministra zahrani\u010d\u00ed Edvarda Bene\u0161e. I prezident \u010ceskoslovensk\u00e9 republiky T. G. Masaryk osobn\u011b p\u0159isp\u011bl jistou finan\u010dn\u00ed \u010d\u00e1stkou na podporu nov\u011b vznikl\u00e9 instituce. Na po\u010d\u00e1tku \u010dinnosti Institutu italsk\u00e9 kultury se na jeho veden\u00ed pod\u00edlely v\u00fdznamn\u00e9 osobnosti kultury a politiky obou zem\u00ed a teprve od roku 1945 byl Institut \u0159\u00edzen p\u0159\u00edmo italsk\u00fdm st\u00e1tem a do jeho veden\u00ed byli jmenov\u00e1ni ital\u0161t\u00ed \u0159editel\u00e9. V pr\u016fb\u011bhu let zm\u011bnil Institut n\u011bkolikr\u00e1t sv\u00e9 s\u00eddlo, a\u017e nakonec zakotvil v sou\u010dasn\u00e9 budov\u011b na Mal\u00e9 Stran\u011b, spjat\u00e9 s histori\u00ed italsk\u00e9 komunity p\u016fsob\u00edc\u00ed v \u010cech\u00e1ch ji\u017e od obdob\u00ed renesance.<\/p>\n<p>Prvn\u00ed s\u00eddlo Institutu italsk\u00e9 kultury v Praze se nach\u00e1zelo v Praze 2 v Je\u010dn\u00e9 ulici \u010d\u00edslo 26. V prvn\u00edch dvou letech \u010dinnosti Institutu byla z\u0159\u00edzena knihovna, kter\u00e1 vyu\u017e\u00edvala j\u00ed sv\u011b\u0159en\u00e9 fondy k nakupov\u00e1n\u00ed knih v italsk\u00e9m jazyce, kter\u00e9 spolu s dary od v\u00fdznamn\u00fdch politik\u016f a akademik\u016f vytvo\u0159ily prvn\u00ed z\u00e1rodek jej\u00ed kni\u017en\u00ed sb\u00edrky. Od kv\u011btna 1926 do prosince t\u00e9ho\u017e roku vedl knihovnu Bindo Chiurlo, profesor italsk\u00e9 literatury na Univerzit\u011b Karlov\u011b a viceprezident Institutu, kter\u00fd se spolu s Oscarem Zaccariou, takt\u00e9\u017e lektorem na Univerzit\u011b Karlov\u011b, v\u011bnoval jak technick\u00e9, tak i administrativn\u00ed pr\u00e1ci. Od prosince 1926 se veden\u00ed knihovny ujal Franti\u0161ek Praus, tajemn\u00edk na \u010deskoslovensk\u00e9m ministerstvu \u0161kolstv\u00ed a rada Institutu.<\/p>\n<p>Na p\u0159elomu let 1930 a 1931 bylo s\u00eddlo Institutu p\u0159est\u011bhov\u00e1no do Jungmannovy ulice 38 v Praze 2, kde setrvalo a\u017e do roku 1942, kdy byl Institut p\u0159em\u00edst\u011bn do b\u00fdval\u00e9ho \u0161pit\u00e1lu Italsk\u00e9 kongregace v Praze, kter\u00e1 po sv\u00e9m rozpu\u0161t\u011bn\u00ed v dob\u011b 2. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky p\u0159edala budovu na Mal\u00e9 Stran\u011b a Vla\u0161skou kapli na Star\u00e9m M\u011bst\u011b italsk\u00e9mu st\u00e1tu. Od t\u00e9 doby s\u00eddl\u00ed Institut st\u00e1le v t\u00e9to n\u00e1dhern\u00e9 budov\u011b ze 17. stolet\u00ed mezi ulicemi Vla\u0161skou a \u0160porkovou na \u00fapat\u00ed Pet\u0159\u00edna. V roce 1942 byla budova restaurov\u00e1na z financ\u00ed italsk\u00e9 kolonie us\u00eddlen\u00e9 v \u010ceskoslovensku a restaur\u00e1torsk\u00e9 pr\u00e1ce byly sv\u011b\u0159eny architektu V\u00e1clavu Beranovi. Institut, kter\u00fd z podn\u011btu gener\u00e1ln\u00edho konzula gener\u00e1la Casta Carusa a se souhlasem italsk\u00e9 komunity \u0159\u00eddil od roku 1938 velev\u00e1\u017een\u00fd Ettore Lo Gatto, byl p\u0159em\u011bnen na \u201eCasa d\u2019Italia\u201d (Italsk\u00fd d\u016fm).<\/p>\n<p>B\u011bhem v\u00e1lky byla \u010dinnost Institutu na kr\u00e1tkou dobu ukon\u010dena, nebo\u0165 jeho s\u00eddlo bylo d\u00e1no k dispozici italsk\u00e9mu \u010cerven\u00e9mu k\u0159\u00ed\u017ei, aby v n\u011bm mohl ubytovat italsk\u00e9 zajatce, kte\u0159\u00ed se vr\u00e1tili z nacistick\u00fdch koncentra\u010dn\u00edch t\u00e1bor\u016f. Od roku 1945 p\u0159e\u0161el Institut pod italsk\u00e9 ministerstvo zahrani\u010dn\u00edch v\u011bc\u00ed a jeho aktivity spojen\u00e9 s propagov\u00e1n\u00edm italsk\u00e9ho jazyka a kultury pokra\u010dovaly bez p\u0159eru\u0161en\u00ed a\u017e do roku 1950. S n\u00e1stupem komunismu nebyly z\u00e1padn\u00ed kulturn\u00ed instituce vn\u00edm\u00e1ny v\u017edy pozitivn\u011b, ale Institutu italsk\u00e9 kultury se poda\u0159ilo i nad\u00e1le pokra\u010dovat v \u010dinnosti d\u00edky jeho knihovn\u011b. Aby obe\u0161el z\u00e1kon, p\u0159ijal n\u00e1zev \u201eItalsk\u00e1 knihovna\u201c, a tak mohl v pades\u00e1t\u00fdch a \u0161edes\u00e1t\u00fdch letech pokra\u010dovat ve sv\u00e9 roli propag\u00e1tora italsk\u00e9ho ducha v \u010ceskoslovensku nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edmi aktivitami od prom\u00edt\u00e1n\u00ed film\u016f a\u017e po po\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed jazykov\u00fdch kurz\u016f. V t\u00e9 dob\u011b se knihovna obohatila o fondy, kter\u00e9 zd\u011bdila po jin\u00fdch italsk\u00fdch kulturn\u00edch spole\u010dnostech uzav\u0159en\u00fdch po n\u00e1stupu re\u017eimu, mezi kter\u00e9 pat\u0159il nap\u0159. \u201eComitato Dante Alighieri\u201d (V\u00fdbor Dante Alighieri) v Brn\u011b. Na konci sedmdes\u00e1t\u00fdch let pro neust\u00e1l\u00e9 sledov\u00e1n\u00ed ze strany \u010deskoslovensk\u00e9 vl\u00e1dy musela b\u00fdt kulturn\u00ed \u010dinnost Institutu omezena, co\u017e se t\u00fdkalo mimo jin\u00e9 tak\u00e9 p\u016fj\u010dov\u00e1n\u00ed kni\u017en\u00edho materi\u00e1lu, kter\u00e9 bylo umo\u017en\u011bno pouze t\u011bm, kte\u0159\u00ed o to v\u00fdslovn\u011b po\u017e\u00e1dali pro profesn\u00ed vyu\u017eit\u00ed. Tato situace trvala a\u017e do roku 1989, kdy se zem\u011b d\u00edky sametov\u00e9 revoluci a p\u00e1du zdi znovu otev\u0159ela Z\u00e1padu. N\u00e1sledn\u00e9 ud\u00e1losti sice vedly ke zm\u011bn\u00e1m tv\u00e1\u0159e zem\u011b, jako bylo jej\u00ed rozd\u011blen\u00ed v prosinci 1992 a vznik \u010cesk\u00e9 republiky a Slovensk\u00e9 republiky, ale aktivity Italsk\u00e9ho kulturn\u00edho institutu, co\u017e je ofici\u00e1ln\u00ed n\u00e1zev, kter\u00fd se objevuje v dokumentech od devades\u00e1t\u00fdch let, mohly bez probl\u00e9m\u016f i nad\u00e1le pokra\u010dovat a Institut mohl b\u00fdt, tak jako je i nyn\u00ed, op\u011brn\u00fdm bodem pro studenty, akademiky i milovn\u00edky italsk\u00e9ho jazyka v t\u00e9to zemi a tak\u00e9 pro italskou komunitu v \u010cesk\u00e9 republice. Sv\u00fdmi aktivitami zam\u011b\u0159en\u00fdmi na propagov\u00e1n\u00ed italsk\u00e9ho jazyka a kultury p\u0159edstavuje Italsk\u00fd kulturn\u00ed institut v Praze instituci, kter\u00e1 aktivn\u011b napl\u0148uje kulturn\u00ed dohody mezi It\u00e1li\u00ed a \u010ceskou republikou, podepsan\u00e9 poprv\u00e9 v Praze 18. kv\u011btna 1971 a obnoven\u00e9 ob\u011bma vl\u00e1dami v pr\u016fb\u011bhu roku 2011, kter\u00e9 zaru\u010duj\u00ed intenzivn\u00ed spolupr\u00e1ci mezi ob\u011bma zem\u011bmi v oblasti \u0161kolstv\u00ed, v\u011bdy a kultury na podporu st\u00e1le se zlep\u0161uj\u00edc\u00edho vz\u00e1jemn\u00e9ho pozn\u00e1v\u00e1n\u00ed a porozum\u011bn\u00ed mezi ob\u011bma n\u00e1rody.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"Italsk\u00e1 kongregace v Praze Stalet\u00e1 historie (z katalogu st\u00e1l\u00e9 v\u00fdstavy \u201eItalsk\u00e1 kongregace v Praze. Stalet\u00e1 historie\u201c, um\u00edst\u011bn\u00e9 v prostor\u00e1ch Italsk\u00e9ho kulturn\u00edho institutu a slavnostn\u011b otev\u0159en\u00e9 27. \u00fanora 2019. Autor textu je Mauro Ruggiero) P\u0159\u00edtomnost Ital\u016f na \u00fazem\u00ed dne\u0161n\u00ed \u010cesk\u00e9 republiky m\u00e1 d\u00e1vnou a v\u00fdznamnou tradici. Ve druh\u00e9 polovin\u011b 16. stolet\u00ed ji\u017e existovala v Praze po\u010detn\u00e1 [&hellip;]","protected":false},"author":3,"featured_media":0,"parent":132,"menu_order":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","template":"","meta":{"footnotes":""},"class_list":["post-230","page","type-page","status-publish","hentry"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/pages\/230","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/pages"}],"about":[{"href":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/types\/page"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/users\/3"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=230"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/pages\/230\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":231,"href":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/pages\/230\/revisions\/231"}],"up":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/pages\/132"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/iicpraga.esteri.it\/cs\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=230"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}